Tabule 8 Textilní umění a řemesla, výšivky / výroba hřebenů

Výšivky a výroba hřebenů živila výrobce nástrojů v ekonomicky obtížkých dobách.


Výroba hřebenů

Výroba dřevěných hřebenů začala v Klingenthalu v roce 1829: Podle kronikáře Karla Augusta Wolfa se mělo stát: »Místní obyvatelka si koupila hřeben v sousedním městě; tento se náhodou rozbil a bylo vidět, že nebyl vyroben z rohu, ale ze dřeva.« Mistr houslařů Christian Friedrich Goram byl náhodou svědkem této události a přijal myšlenku výroby dřevěných hřebenů. Jako mistr houslařů měl velké zkušenosti se zpracováním dřeva, intarzií a laků, takže výroba hřebenů z bukového dřeva pro něj nebyla v podstatě žádný problém.
Výroba nástrojů i vyšívání byly právě ekonomicky v krizi, takže mistr Christian Friedrich Goram obdržel od »vysoké vlády« bonus 50 tolarů, protože vytvořil nové živobytí pro obyvatelstvo. Asi 30 let vyráběli nejen houslisté a jejich rodiny, ale také krajkáři a vyšívačky tisíce hřebenů, kterými si bohaté ženy v Německu, Švédsku a Španělsku zdobily vlasy.
Kolem roku 1830 tento počet narostl na přibližně »čtyřicet tisíc desítek nebo více měsíčně«. Pokud této informaci budeme věřit, opustilo město každý měsíc 480 000 hřebenů.
V letech 1830 až 1834 tehdejší svědci hovořili o »zlatém věku«. Kolem roku 1837 došly zásoby tvrdého dřeva a byly provedeny nové výsadby.
V roce 1862 pastor Wolf uvedl, že zde bylo 6 velkoobchodníků a 11 menších obchodníků, kteří kromě obchodování s nástroji obchodovali také s hřebeny.
Výroba hřebenů poskytovala skromnou prosperitu po dobu přibližně 35 let. Poté byl tento obchod nahrazen technickým pokrokem v průmyslové výrobě a novými módními ideály.


Vyšívání

V roce1799 přišla do Klingenthalu »Johanne Magaretha Uhlmann z Baireuthischen« a přinesla s sebou znalosti výšivky. Po téměř 200 let se tato činnost stala stálým zdrojem příjmů, zejména pro obyvatele okresů Sachsenberg (Ober-, Untersachsenberg, Georgenthal, Steindöbra a Aschberg), Brunndöbra a Zwota.
Populace byla této časově náročné a filigránské práci docela otevřená, koneckonců, paličkování bylo již ve vogtlandském Klingenthalu známá.
V roce 1800 bylo výšívání stále zcela ruční prací. Zpočátku vyučovala sama Johanna Magarethe Uhlmann, šlo o tzv. »švýcarské šití«, tambourínovou výšivku (také známou jako tamburínová výšivka). »Tambour« souvisí se slovem tamburína – steh vyžaduje, aby byla látka pevně napnuta v rámu, jako buben, tamburína. Kromě toho se používá speciální jehla, takzvaná bubnová jehla, která připomíná velmi jemnou háčkovou jehlu se špičatým hrotem. S tím vyšívačky probodly napnutou látku shora, zvedly nit ve spodní části a znovu ji vytáhly nahoru, opakovaly postup celou dobu v intervalech. Vzor nití nakonec vyústil v řadu smyček pomocí řetízkového stehu. V zásadě si vyšívačky »háčkovaly« cestu látkou a navrhovaly ubrusy, oděvy, doplňky a prádlo.
Ve druhé polovině 19. století nahradily stroje provozované s pedály čistou manuální práci. Ve formě šicího stroje, ale vybaveného speciální jehlou Tabour, mnohonásobně zvýšily produktivitu. Výšivky však nadále fungovaly z domova. Dokonce i ve 20. století vyráběly ženy a muži tamburínové vyšívané zboží při domácích pracích. Obchod s výšivkami s bílou výšivkou (krajkou) se však rozběhl také ve druhé polovině 19. století a kronikář Dörfel uvádí, že existovaly vyšívárny: »v Klingenthalu 6, v Untersachsenbergu 12, v Obersachsenbergu 1, v Georgenthalu 2, ve Zwotě 2« a v Untersachsenbergu bylo 7 obchodníků s výšivkami a 13 v Oberachsenbergu. Výšivky byly doručovány do Eibenstocku v Krušných horách i do města krajek Plauen.


Paličkování

Umění krajky je spojeno především s Krušnými horami. Tato manuální práce však byla obživou také v oblasti Klingenthal.
Christian Traugott Grimm se narodil v roce 1792 jako syn klingenthalského výrobce luků. Grimm se naučil výrobu krajek v mladém věku. Pravděpodobně byla tato práce v rodině již praktikována z ekonomických potíží. Grimm se ale začal intenzivně zabývat paličkováním.
Jeho osnovy paličkované krajky byly publikovány v roce 1823. Učebnici od Grimma koupila Královská krajkářská škola ve Schneebergu v Krušných horách. Pokud jde o obsah, předpokládalo se postupné učení umění krajky, které by mělo v konečném důsledku systematicky vést ke zvýšení produktivity, a tím i příjmu krajkářů.
Nakonec byl Christian Traugott Grimm pověřen vedením této školy jako ocenění jeho technické znalosti a ekonomického úsilí.
Christian Traugott Grimm však zemřel 12. června 1828 ve věku pouhých 36 let. V následujících desetiletích bylo krajkářství v Klingenthalu do značné míry nahrazeno výšivkou.